Kapitola 15
Přestěhoval si k Geneovi většinu věcí a celý den se o něj poctivě staral. Oba Geneovi sourozenci přišli. Palin překvapeně zjistil, že Arvalin je také léčitel, když Genea, vrčícího, ale moc slabého na odpor, prohlížel. Další hodinu strávili příjemným povídáním, než Geneovi, který to dosud nespokojeně snášel, došla trpělivost. Vyhodil Arvalina a stáhl Palina k sobě do postele.
Palin se zasmál.
„Chceš pohádku na dobrou noc?“
Gene pokrčil rameny. Rád poslouchal Palinův hlas a bylo mu vlastně jedno, co mu bude vyprávět.
Palin překvapeně zamrkal a pak honem nějaký vymýšlel. Nakonec vybral legendu, kterou mu vyprávěl jeho mistr.
„Kdysi dávno, před mnoha tisíciletími, jedna půvabná meneda jménem Vaidanel, vyslankyně svého lidu, se…“
„Meneda?“
„No víš, menedové, potomci lidí a bohů ti… hedirosové!“
Tohle jméno toho národa už Gene slyšel, bylo známější, tak jen přikývl.
„No, dlouho poté, co se stáhli před lidmi do ústraní a ovlivňovali náš svět jen zřídka, se Vaidanel rozhodla, že ho navštíví v utajení, aby ho poznala zevnitř, neovlivněný úctou k jejímu rodu.
Skryla svůj, původ převlékla se do obyčejných lidských šatů, a aby nevzbuzovala pozornost, na koni se vydala do jednoho z lidských měst. Tam nepoznána procházela mezi lidmi a žasla, jak málo je tam umění a krásy, jak málo úcty si lidé projevují, kolik úsilí vkládají raději do násilí a nízkých potěšení, než do ušlechtilých cílů a lásky.
Ještě ten samý den ji napadli dva lupiči a pokusili se ji okrást. Uvědomila si, jaké nebezpečí jí hrozí, když ji nechrání úcta a strach k menedům. Naštěstí ji zachránil jeden mladý truhlář, který procházel kolem a oba lupiče omráčil. Vaidanel poznala, že lidé nemusí být jen zlí a do svého zachránce se okamžitě hluboce zamilovala a po čase si ho i vzala. A protože menedové milují vášnivě a trvale, rozhodla se se svým mužem žít v lidském světě. Brzy byla ve městě, kde se usadili, známá pro svou moudrost a ušlechtilost. Ale protože nebyla čarodějka a menedové, pokud to nejsou čaroději, žijí jen kolem sto padesáti let, bylo jim dopřáno jen třicet společných let, během kterých jen zřídka navštěvovala svůj domov. Milovala svého muže, ale trhalo jí srdce žít trvale oddělena od svého národa. Když cítila, že se blíží její čas, vydala se zpět do svého domova, aby se rozloučila se svými přáteli a sestrami. Chtěla se před smrtí vrátit za svým mužem, ale nestihla to. Když se to dozvěděl, spěchal k tajné bráně, jejíž polohu mu Vaidanel prozradila. Nechtěli ho vpustit dál, ale nakonec je dojala hloubka jeho lásky a přivedli ho k lůžku jeho ženy. Jako jeden z mála lidí měl možnost navštívit jejich zem, ale neviděl její krásy, myslel jen na Vaidanel. Naposledy ji políbil a zemřela. Po tři dny truchlil u jejího mrtvého těla. Zemřel žalem. Menedové vzali jejich mrtvá těla, spálili je a smísili popel z jejich pohřebních hranic. Rozsypali ho napůl ve svém a napůl v lidském světě. Vaidanel tak mohla být se svým mužem a bez stesku po svém domově.“
Smutně se usmál a pohladil usínajícího Genea po krátkých černých vlasech. Ten si ho přitáhl blíž, zabořil mu nos do krku a definitivně usnul. Palin, šťastný a plný klidu, se schoulil do bezpečného útočiště Geneových silných paží a dlouho přemýšlel o tom, jaký mír a lásku v sobě teď cítí.
Když už skoro spal, začaly se něčí ruce velmi cílevědomě dotýkat jeho těla. Rychle se probral a pokusil se je odstrčit.
„Gene, pusť mě!“ zašeptal. Pak si připomněl, že jsou v pokoji sami, hrad má tlusté zdi a pravděpodobně magické odhlučnění, takže může mluvit nahlas.
„No tak, to se nemůžeš trochu krotit?“
Gene jeho slova naprosto ignoroval a přitiskl si ho k sobě. Palina zalila směs strachu, vzrušení a rozpaků, když ucítil, jak se princův tvrdý penis tiskne k jeho stehnu. Silné, vlezlé ruce zatím ohmatávaly jeho tělo. Palin byl stále nervóznější, takhle ho neznal.
„Hej, co je s tebou? Nech mě!“
Gene ho pevně uchopil v pase a Palin najednou zjistil, že má tvář zabořenou do polštáře a Gene mu zvedá zadek a roztahuje nohy.
Nechápal to. To s ním teď skutečně hodlá spát? Přestože on nechce? Podle útržků informací, náhodně vyslechnutých narážek a logiky by to takhle nějak mělo být, ale to by přece Gene neudělal, že ne? Ten nekonečně čestný, spravedlivý Gene určitě ne…
Cítil jak mu velké dlaně hladí půlky a pak byl v pekle. Jeho tělo trhala krutá bolest, vycházející z jeho dolní poloviny. Pochopil, že se do něj Gene násilím narval, bez jakéhokoli ohledu k němu. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že řve bolestí. Gene zatnul nehty do jeho boků a přirazil. Z Palinova hrdla se vydralo zmučené zanaříkání. Muž za ním surově přirážel a bolest v Palinově těle se stupňovala. Příliš silné a hrubé údery ho srážely na matraci, jen jeho boky se Gene tiskl do klína. Pokusil se osvobodit, než ho to mučení zabije, ale svým zmítáním bolest jen zvýšil.
„Ne, prosím… dost,“ zavzlykal.
Geneovy pohyby zrychlily a bořil se do trpícího těla ještě hlouběji. Mladý čaroděj už se jen modlil, aby to přežil, aby se Gene brzy udělal a tohle skončilo.
Bohové na něj snad ještě úplně nezanevřeli. Jeho nechtěný milenec vítězoslavně zařval, hluboko se do něj zarazil a vyvrcholil.
Praštil sebou na postel vedle Palina a nehýbal se, jen zrychlený dech dokazoval, že ještě žije.
Ne, že by to Palin slyšel. Schoulil se do klubíčka, zalykal se zoufalými vzlyky a přes slzy neviděl víc než rozmazané barevné skvrny. Tělo ho neuvěřitelně bolelo, nejhorší byl poraněný vstup do jeho těla.
Po záchvatu pláče a hysterie se mu podařilo trochu se uklidnit a mechanicky pohladil Nelien, která na Genea celou dobu dorážela, ale když nesměla používat jed, nemohla ho jinak zastavit. Uvědomil si, že pravým bokem leží v mokru. Opatrně se přetočil na záda a vytřeštil oči. Prostěradlo pod ním bylo nasáklé krví, i on byl celý umazaný.
Gene ho natrhl. To vlastně nemělo být překvapující, když si ho bral, měl pocit, že ho roztrhne vejpůl. Stále ještě krvácel. Zalitoval, že nemůže použít svou magii na sebe, ale nemohl se dlouho oddávat sebelítosti. Zvedl se mu žaludek, naklonil se přes okraj postele a zvracel.
Potom se zhroutil do peřin a znovu se bezmocně rozbrečel. Opatrně prozkoumal slzami rozmazanou tvář muže, jehož chování nyní nemohl pochopit. Ten po něm natáhl ruku.
Palin byl příliš vyděšený, aby dělal něco víc, než na něj zděšeně třeštil oči. Neodvažoval se pohnout také ze strachu z další z bolesti.
Gene si ho tisknul k sobě, hladil ho, nasával jeho vůni, mazlil se s ním jako s dětskou hračkou a tiše mručel. Palin ztuhlý hrůzou jen ležel a bál se, o to víc, že se mu znovu vzrušený penis jeho společníka tiskl k boku.
Gene už se nechoval tak divoce, ale stále nekompromisně. Palin, jehož hrůza dostoupila vrcholu, bojoval o dech. Nemoc, živená počínající panikou, mu svírala hrdlo.
„Gene,“ zaprotestoval sípavě, ale oslovený nevypadal, že ho vůbec slyšel, natož že ho pustí.
Přitlačil si jeho hlavu do klína a přinutil ho vzít vzrušený úd do úst. Pohyboval jen s jeho hlavou a zbytek Palinova těla ji musel rychle následovat, pokud nechtěl, aby mu zlomil vaz. Prsty sevřel jeho vlasy, nedovolil mu uhnout a přirážel boky dovnitř.
Palinovi z očí znovu vytryskly slzy. Dusil se a v ústech cítil kovovou chuť vlastní krve. Pronikající penis v krku mu bránil dýchat stejně jako vrozená nemoc. Když už se mu tmělo před očima a cítil plazivé úponky bezvědomí, do krku mu vystříkla teplá tekutina a byl volný.
Rozkašlal se a lapal po dechu. Snažil se zhluboka dýchat, aby vyrovnal nedostatek vzduchu v plicích. Gene znovu nehybně ležel a zíral do stropu.
Bude to chtít udělat znovu?
Podařilo se mu vylézt z postele a vrávoravě vyrazit ke dveřím. Ale než se dostal ke křeslu, na kterém měl šaty, chytila ho kolem pasu silná paže. Zase se rozvzlykal.
„Ne, ne, Gene, proč to děláš?“ zakňoural.
Princ zabořil nos do jeho šíje a zhluboka se nadechl. Přitlačil ho ke zdi a tiskl se na něj. Palin s hrůzou zjistil, že je zase vzrušený a otírá se mu o hýždě.
A pak do něj pronikl a bolelo to stejně strašně jako předtím.
Palin už naprosto rezignoval. Zeď a Geneovy silné paže udržely jeho ochablé tělo vzpřímeně. On sám jen bezmocně vzlykal. Potom z něj Gene vystoupil a mrštil jím k posteli. Při dopadu si sedřel kolena o koberec, ale to byla ta nejmenší bolest. Gene ho přitiskl břichem k matraci a znovu do něj vnikl. Nevnímal pelest zařezávající se mu do břicha, všechna jeho pozornost se soustředila na surový útok muže, kterého miloval. Cítil, jak se měkká tkáň jeho těla trhá, jak mu způsoboval další poranění. Když s ním konečně skončil, vytáhl ho na postel a skroutil se kolem něj. Držel ho příliš pevně, aby se mohl vymanit a Palin na to ani neměl sílu.
Jen bezvládně ležel a apaticky zíral na zeď před sebou. Nevěděl, jak dlouhá doba uplynula, než se trochu vzpamatoval. Probrala ho až panikařící Nelien, která cítila jeho krev a mohla se zbláznit. Přitáhl si ji k hrudi a našel trochu útěchy v tom, že ji k sobě tiskl, hladil a šeptem ji uklidňoval. Začal přemýšlet co bude zítra. Zděsil se při představě, že by někdo zjistil, co se tu stalo. Pomocí magie vyčistil postel od krve a semene a přivolal si brašnu, kterou dostal od mistra. Byly v ní převážně lektvary a byliny. Snědl několik sušených květů sicidy, která podporovala tvorbu krve a vypil lektvar, který jeho tělu pomůže uzdravit se. Spící Gene ho odmítl pustit.
Palin marně přemýšlel, proč to udělal. Tak dlouho být opilý nemohl. Tolik chtěl milování, že se neovládl? Působil jako posedlý, očarovaný. Možná… je možné, aby měl Salegrin i takovýhle účinek? Gene vypadal, že jeho protesty vůbec nevnímá, bylo to možné…
Ale bude to chtít znovu? Nechtěl už zažít takovou bolest. Co když se na něj vrhne, až tu bude někdo jiný? Jak by se mohl bránit?
Nadával si do hlupáků, že se ho vůbec nepokusil zastavit magií. Zvykl si na něj magii nepoužívat, stejně jako Nelien svůj jed. Bál se, že to bude muset prožít znovu. Snad by mohl odejít, ale co když potom Gene napadne někoho jiného? Sobecká část jeho osobnosti tvrdila, že to není jeho starost, ať kouká rychle zmizet, ale ta laskavá, zodpovědná část tiše, ale vytrvale protestovala. Byl čaroděj, jeho posláním mělo být chránit ty, kteří nebyli obdařeni schopností ovládat magii. S těžkým srdcem dospěl k rozhodnutí zůstat. Prostě nemohl zbaběle utéct, jeho svědomí mu to nedovolilo. Věděl, že by si to po zbytek života vyčítal a nechtěl ztratit i ty zbytky sebeúcty, které mu po dnešní noci zbyly. Jedna jeho část ho nenáviděla za to, že je tak zodpovědný a neuteče, dokud může.