Kapitola 14
,A co, že tě tak trápí jeho zraněné city?´ namítla jeho špatná část, nezvykle čilá a silná.
,Ty k němu přece jen něco cítíš, žádná čest. Takže je vlastně i čestné udělat z něho svého milence… A on tě miluje, nebude protestovat…´
Gene téměř proti své vůli pohlédl na Palinovu krásnou tvář a sjel očima na nohy v dokonale padnoucích kalhotách. Jeho zrak putoval po štíhlých, pevných stehnech až k vysokým koženým botám, končícím pod koleny. S přemáháním odvrátil pohled.
,Je moc mladý, moc nevinný,´ namítl lepší hlas jeho mysli z posledních sil. ,Není připravený!´
,Nebyl jsi starší, když jsi byl se svou první milenkou. A co je ti vlastně po tom? Chceš si užít, ne? On to přežije…´ šeptal ďábelský hlásek podmanivě. ,Bude se mu to líbit. Stěžoval si snad někdo, koho jsi uvedl do své postele?´
,Ne,´ připustil zdráhavě.
,Vidíš? Učiníš to mláďátko šťastným, když mu věnuješ svou pozornost! Jen si to představ – on, nahý, v tvojí posteli, bílé tělo v tmavých přikrývkách, roztahuje pro tebe nohy, zve tě, aby ses ponořil dovnitř, do toho žhavého těla, ošoustal ho, tvrdě a divoce. Sténá, stahuje se kolem tebe…´
,Dost!´ utnul vzrušující představy, dokud se ještě ovládal.
Rychle se postavil a následoval tiše čekajícího Palina ven ze síně. Spolu s ostatními mířili ven, na Terasovou louku. Vůbec nepostřehl, kdy představení skončilo. Když procházeli v roztroušeném davu stoupajícím hájkem, vedoucím k cíli jejich cesty, zatáhl ho stranou, za skupinku těsně u sebe rostoucích stromů, které je skryly před pohledy ostatních.
Divoce ho políbil, pažemi uchvátil štíhlé tělo a přivlastnil si ho. Palin se zajíkl, ale neodporoval, dokud ho neobrátil čelem ke stromu a neserval z něj tuniku.
„Gene,“ zaprotestoval udiveně šeptem.
Když se začal dobývat do jeho kalhot, došlo mu, co se bude dít, vyděšeně se zazmítal a odstrkával ho.
„Chci tě,“ zachraptěl princ a přitiskl se na něj, až ho přirazil ke stromu. Hrubá kůra mu poškrábala kůži.
„Gene,“ zvýšil trochu hlas, aby ho probral. „Nech toho, já to nechci, ne, přestaň!“
„Co se děje?“ ozval se za stromy mužský hlas.
Geneovy ruce povolily, Palin od něj odskočil a sebral roztrženou tuniku.
Za rozložitým jasanem se vynořil jeden ze strážných.
„Slyšel jsem hlasy, děje se něco?“ zeptal se Palina přátelsky. Prince, stojícího o kousek dál, ve tmě nepoznal. Veškeré světlo dodával měsíc v úplňku.
„Ani ne. Spadl jsem a nějaká větev mi roztrhla tuniku. Právě jsem si ji chtěl spravit.“
Palin se červenal, byl jen v obtažených kalhotách a téměř průhledné vestě přiléhající jako druhá kůže.
„Ty jsi mág?“ přistoupil blíž k němu a zaujatě si prohlédl jeho tvář. „Aha, ty jsi seděl na hostině vedle prince!“
„Ano,“ přistoupil Gene blíž. „To seděl. A jsem si jist, že pod mou ochranou nepotřebuje tu tvou.“
„Samozřejmě,“ uklonil se nervózní strážný a zmizel. Zatímco Palin poručil nitkám na své tunice spojit se, Gene přistoupil až k němu a položil mu ruku na rameno. Prozkoumal očima krvácející škrábance od drsné stromové kůry.
„Měl by sis to něčím vymýt, jinak se to zanítí.“
Palin se nervózně pousmál. Geneova dlaň na nahé kůži příjemně hřála, ale byl stále napjatý z předchozích událostí.
„Jsem čaroděj, magie nás chrání, na záněty netrpíme.“
Chvíli se na sebe beze slova dívali, než ho Gene vzal do náručí a políbil.
„Promiň,“ zašeptal.
Palin se uvolnil, přitiskl se k němu a pootevřel ústa. „Je ti odpuštěno.“
Chvíli se ještě líbali – přičemž se Gene hlídal, aby opět neztratil kontrolu – než se rychle vydali vzhůru, aby opět dostihli čelo zástupu. Vyšli z hájku a na velké rovné louce, připomínající tvarem servírovací tác, se připojili ke královské rodině. Lidé stáli natěsnaní u krajů mýtiny a uprostřed nechávali volné místo. Jen kněží a královská rodina trochu vystupovali z bezejmenného davu směrem ke středu.
„Paline, jak víme, kdy přesně magie uniká?“ zeptala se zvědavá Leia.
Palin se tiše zasmál.
„Nevíme. Salegrin vlastně začal už tak týden zpátky, ale v mnohem menší míře. Jestli nás to nějak ovlivňuje, tak to jen podporuje to, co už je v nás. Dneska to začne doopravdy, ale plně to na nás bude působit až zítra. Dnešek se nějak vypočítává podle dráhy slunce, měsíce a hvězdy Bryofus, ale nevím jak, tohle mě nikdy moc nezajímalo.“
„Aha, dobře,“ snažila se to dívka pochopit. „Takže kdyby měl někdo během Salegrinu zmodrat, tak teď bude bleděmodrý?“
Palin se rozesmál a opřel se o pevné princovo rameno.
„Když… když bude uvnitř bleděmodrý…“ vypravil ze sebe mezi smíchem a otřel si slzy. Po chvíli se uklidnil. „Ne. Přirozeností kůže každého člověka je mít svou vlastní barvu, takže účinky Salegrinu bezděčně potlačuje. Může být trochu pobledlý, ale ne bleděmodrý.“
„Jsi vzdělaný, mladý čaroději,“ usmála se Paní.
„Děkuji,“ začervenal se a byl vděčný za šero, které ruměnec milosrdně skrylo.
Brzy začali kněží zpívat a postupně se přidali všichni přítomní. Po společných motlitbách přišel krátký zpěv krále a jeho Paní, než se všichni zadívali na Genea a Palina.
„Teď my,“ zašeptal mu do ucha a ovinul paži kolem jeho pasu.
Mladému čaroději se vůbec nelíbilo, že by měl zpívat přede všemi těmi lidmi, kteří ho budou poslouchat, ale nemohl dělat nic jiného. Přitiskl se k Geneovi pro podporu a začali zpívat.
Oba byli okouzlení zpěvem toho druhého. Princovy hluboké, podmanivé tóny s mágovým jasným, čistým hlasem tvořily překrásnou souhru. Palinovi se to nakonec i líbilo.
Jak se jejich hlasy doplňovaly, jak to dávalo najevo, že jsou tu spolu, přestože jinak mezi nimi nic není (alespoň nic, co by byl Gene ochotný připustit). Nepatrně se posunul doleva, blíž k Geneovu pravému boku, ke kterému se tiskl.
Když skončili, Arvalin do bratra drcnul.
„Teď budeme v porovnání s vámi vypadat jako hlupáci.“
Mračil se, ale nezdálo se, že by se zlobil doopravdy. Nezpíval špatně, ale Leiin hlas se Palinovi líbil víc.
Geneova ruka lehce klouzala po jeho boku, stromy tiše šelestily a vlahý vánek mu hladil líce. Byl šťastný. Geneův smyslný útok na jeho tělo ho předtím sice vyděsil, ale už se přes to přenesl. Jemu docela stačilo líbání a mazlení. Chtěl se s Genem milovat, ta dvorská omezení mu přišla směšná, ale ne hned. Nejdřív potřeboval alespoň týden důvěrného mazlení a objevování. Potřeboval si na tu myšlenku, na jeho tělo, na to všechno zvyknout. A taky překonat svou nervozitu.
Když dozpíval i třetí princ s jakousi nepříliš štíhlou, ale srdečně vypadající ženou, nezvykle přítulný Gene ho zatáhl na kraj mýtiny, za první stromy, kde postávaly i další páry. Lidé se po mýtině rozptýlili, postávali ve dvojicích a hloučcích nebo obcházeli kolem, aby někoho našli nebo pozdravili, takže jejich odchod zůstal nezpozorován.
Opřel ho o strom a přitiskl se k němu. Všude kolem procházeli sluhové s podnosy s pitím. Gene poodešel a zabavil celý tác sladkého nápoje, který Palin neznal. Vrátil se k němu a nabídl mu pohár. Vypili jich několik a polibky dostaly příchuť likéru. Byly dravější, žádostivější, rozkošničtější. Gene stáhl Palinovi tuniku a nechal si odložit lehké, zdobené, ale přesto funkční brnění. Dlouhé štíhlé prsty rozepnuly jeho košili. Dychtivě se k sobě tiskli a hladili se. Palin s chichotáním vylil na Genea jednu číši ostře vonícího nápoje. Bojovník potřásl hlavou jako zmoklý pes, ale okamžitě přestal, jakmile začal Palin slízávat kapičky z jeho krku a hrudi. Palinova hedvábná vesta byla brzy rozepnutá a rozhalená. Nechával jeho ruce, aby hladily rozehřátou pokožku. Hladově ho políbil a svými stehny stiskl Geneovu nohu, která mezi ně vnikla a otřel se o jeho klín. Těsně se k sobě tiskli, dokud se vedle nich neobjevil Arvalin s Natirikem a neodtáhli je od sebe. Gene se po něm zpomaleně ohnal, ale bratr mu uhnul a dal mu facku.
„Prober se, Gene!“
Palin se po nenadále ztraceném muži natáhl, ale jinak neprotestoval.
„Vždyť jste oba opilí!“ ušklíbl se Arvalin. „Takže si přednášku o porušování protokolu a nevhodném chování budu muset nechat na zítra.“
Natirik vzal malátně se bránícího čaroděje do náruče a odnášel ho rychlými kroky do paláce. Arvalin ani nemusel Genea příliš pobízet, aby šel, poněkud nejistě, za nimi. Rychle posbíral rozházené součásti jejich oděvů a následoval je, pobavený myšlenkou, že to je poprvé, co je on ten rozumnější a zodpovědnější.
Ráno se Gene probudil s téměř nesnesitelnou bolestí hlavy a zoufale zatoužil po Palinově léku. Ještě asi deset minut ležel, neodvažoval se pohnout a modlil se za rychlou smrt, když vrzly dveře. Pootevřel oči a světlo ho málem omráčilo jako pořádná rána pěstí, ale uviděl věc v této chvíli nejvítanější, a to sice Palina s lahvičkou. A jestli ho bohové milují, bude v ní ten zázračný lektvar nebo jed. Když mu přiblížil hladké hrdlo lahvičky ke rtům, poslušně pil, ale bolest rozhodně neustoupila tak rychle a v takové míře jako posledně.
„Au,“ zavrčel.
Palin ho pohladil po vlasech a dal mu napít vody. Gene se cítil být ve výjimečně špatné náladě, takže na něj skoro zavrčel, ale napil se.
Všechno ho bolelo, jak teď mohl cítit, když příšerné bušení v hlavě ustoupilo. A bylo mu, jako by ho někdo zapálil zevnitř.
„Jak to, že ty neumíráš?“ zabručel. Nevrle, ale kvůli své zmučené hlavě tiše.
Palin se zasmál a poslouchat jeho smích bylo kupodivu příjemné.
„Nemůžu sice magii podle svého uvážení použít na sebe, ale ona mě uzdravuje sama. A ten Salegrin to ještě posiluje, ty škrábance od toho stromu včera už jsou úplně pryč.“
Téměř mimoděk mu odhrnul vlasy z čela a zarazila ho jeho horkost. Přiložil k němu rty.
„Máš horečku. Neměl bych zavolat léčitele?“ zeptal se starostlivě
„Co myslíš, chytráku?“ utrhl se na něj princ.
Bylo mu zle, ale přesto měl chuť se na něj vrhnout. Palin se zamračil a nadechl se, aby něco odsekl, ale nakonec nic neřekl.
„Možná za to může Salegrin.“
Vstal a odešel. Brzy se vrátil se starým, ale přesto čilým starým mužem v rudém rouchu léčitele. Byl to Grechias, který byl starý už když se Gene narodil a pečoval o jeho zdraví celý jeho život. Nebyla to těžká práce.
Prohlédl ho a pak se obrátil k Palinovi.
„Zdá se, že se mu zanítily všechny staré, dávno zahojené rány. Nemůžu s tím nic dělat, snad jen srazit teplotu. To ten prokletý Salegrin. Možná by bylo lepší, kdyby ses na čas přestěhoval sem, chlapče. Princ musí jíst výživná jídla, být v teple a mít na čele studené obklady, to zvládneš.“
„Asi ano,“ souhlasil Palin. „Stejně bych tu neměl nic na práci.“
Tajně uvítal možnost být u něj a pečovat o něj.
Z Geneovy strany se ozvaly jen skrze zuby cezené nadávky.